Eva Uhrová: České ženy známé i neznámé

V úvodu své útlé knížky se autorka přiznala, že ráda debatovala o ženách minulých dob, ale přitom často slyšela: „Tak to napište!“ Pustila se tedy do hlubšího pátrání v knihovnách a archivech, vylovila staré redakční zápisky a prostudovala související literaturu. Výsledkem je dvanáct osobních příběhů žen, které zároveň konaly skutky, jimiž ovlivnily veřejný život převážně v první polovině 20. století.

 

Dozvíte se o první české kandidátce na poslankyni, první české žurnalistce, o třech prvorepublikových poslankyních, o známých spisovatelkách z jiného úhlu, přečtete si o založení prvního dívčího gymnázia na Moravě, vybudování Ženského klubu v Praze či o podstatné úloze znamenitých žen v humanitárních spolcích.


 

Setkáte se s Annou Chlebounovou, takzvanou obyčejnou ženou, která se vypracovala nad průměr nejen svého blízkého okolí, ale stala se poslankyní a senátorkou a většinou v parlamentu neopustila svůj venkovský zvyk - uvázat si na hlavu šátek. Přečtete si o Olze Fastrové, první české žurnalistce, samoživitelce a vychovatelce tří dcer. S Miloslavou Hrdličkovou-Šrámkovou prožijete atmosféru  Ženského klubu českého založeného v roce 1902. Této  družce Fráni Šrámka byla před dvěma lety odhalena pamětní deska v Sobotce. O Karle Máchové, učitelce, redaktorce a kandidátce na první českou poslankyni je známo, že byla blízkou přítelkyní Charlotty Masarykové. Kromě díla Magdaleny Dobromily Rettigové je nutno vzdát úctu i jejímu manželovi, který měl pro její snahy neobvyklé pochopení,  bez něhož  by slavná kuchařka nenapsala ani řádku. Méně známá Olga Stránská-Absolonová, sociální pracovnice, samoživitelka syna a dcery, u nás zavedla poradny pro matky a děti a rozšířila Svátek matek. Jako třešničku na dortu se v této kapitole dovíte, proč v parku Havlíčkova Brodu byla odhalena socha Josefiny Havlíčkové, kam přijela s hlavním projevem  Milada Horáková.   

 

Karolinu Světlou, zakladatelku Ženského výrobního spolku, není třeba představovat, jen bylo dobré připomenout, že  někdejší spolková škola v Resslově ulici v Praze dodnes nenese její jméno. O  Růženě Svobodové se neví, že byla aktivistkou Českého srdce a ke konci první světové války  zachránila mnoha hladovějících pražských dětí.  Maria Tumlířová, první česká doktorka technických věd, poslankyně agrární strany, skončila po roce 1948 v emigraci jako  hlasatelka Radia Svobodná Evropa. Po Marii Záhořové-Němcové, vnučce Boženy Němcové, učitelce a vysoké ministerské úřednici, byly téměř zaváty stopy, ačkoliv byla nezištná humanitární pracovnice a stála za postavením dvou spolkových domů v Praze, které však dnes slouží jiným účelům. Otočení za  Zdeňkou Wiedermannovou-Motyčkovou, učitelkou a obětavou zakladatelkou dívčího reálného gymnázia, tak řečené „moravské Minervy“ nám opět připomene, za jak těžkých okolností získávaly dívky možnost studovat. Jméno Fráni Zeminové je dnes známo spíše z vykonstruovaného procesu s Miladou Horákovou. Byla nejdéle sloužící poslankyní za národně socialistickou stranu. Přečtete si úryvky z jejich krásných dopisů z pardubické věznice, které jsou publikovány vůbec poprvé.

 
Přes omezené možnosti je kniha dobře graficky vypravená s mnoha fotografiemi a rukopisy,  jakož i podpisy jednotlivých osobností.
 

Ve vlastním nákladu autorky vydal Mediasys s. r. o.  Do knihkupectví knihu distribuuje knižní velkoobchod Kosmas. Lze objednat též na internetu: www.kosmas.cz. Doporučená cena: 179 Kč